sobota 6. ledna 2018

Knihy, škola, život a Doctor Who

Je tady nový rok a spolu s ním i mizerné počasí, zkouškové a neodmyslitelně také novoroční předsevzetí.

New year, new me, známe?

Já na novoroční předsevzetí nehraju. Jednak proto, že pro mě je Nový rok jen další den (nepiju, nepařím a ohňostroje pravidelně prospávám), ale hlavně proto, že se znám. Mám mizernou sebekontrolu, a tak nemá smysl si slibovat, jak zhubnu dvacet kilo do plavek, naučím se plynule latinsky a do konce roku procestuju svět. Je tu ale pár věcí, kterých bych přesto ráda dosáhla.
V první řadě jsem po dlouhé době začala pravidelně číst. Za tři sedánky jsem sfoukla svou oblíbenou knihu Detektivní agentura Půlměsíc od skvělého irského spisovatele Eoina Colfera. Knížka je určená mládeži, ale je to tak příjemné čtení, že ji doporučuji každému.
Hned na to jsem se vrhla na knížky, které jsem si pořídila v Dobrovském u příležitosti jejich každoroční 30% slevy na vše. Ti z vás, kdo mě sledují na Instagramu jste je už viděli. Konečně jsem si pořídila Milk and Honey od Rupi Kaur a k tomu jsem přibrala ještě knihu Ta nádherná věc, která nás všechny čeká a na závěr jsem se vůbec poprvé stala majitelkou fantasy románu od české autorky. Jmenuje se Josefína a bytosti a zpočátku jsem si myslela, že bude třetí knihou v životě, jejichž koupi lituji.



Každopádně ze sebe mám radost. Také proto, že jsem problémy se psaním začala mít, když jsem přestala číst. Je to logické a mě to bylo hned jasné, ale všudypřítomný internet a povinnosti mi prostě usmažily mozek. Z hloubi své malé, otrhané dušičky doufám, že tak pro mě bude v budoucnu snazší častěji psát i tady na blog. To je pěkně prosím přání, ne slib.
Další v řadě věcí, kterým bych se ráda věnovala je bullet journaling. Pro ty z vás, co nevědí, jedná se o jaksi povznesenou formu psaní deníčku. Můžete si do něj zapisovat nálady, sledovat, jak často spíte ve vámi vytvořeném grafu, nebo si do něj vlepovat pitominky. Podstatné je, že deník nebo zápisník, do kterého budete psát má mít čisté, případně tečkované listy a veškeré kolonky, grafy, nadpisy, podnadpisy, zkrátka vše si vytváříte sami. 
Bullet journalling je v módě už dlouhou dobu, ale já se k trendům obvykle dostávám se zpožděním a ani tentokrát tomu nebylo jinak. Tak či tak, je to skvělá forma relaxace a pokud si rádi čmáráte a píšete, je pro vás bullet journaling jako stvořený.
Já bohužel nepíšu hezky, s pravítkem mi to nikdy nešlo a zbytek kreativity, o který mě nepřipravilo dospělákování, pravidelně zabíjím několikahodinovým sledováním seriálů. ALE baví mě to a hodlám se toho držet! Ani tohle není slib.


















V hlavě mám ještě pár dalších nápadů, ale o těch zase jindy.

O mizerném počasí se rozepisovat nebudu. Chybí mi každoroční sníh, který si pamatuji ze svého dětství. Každý rok jsme bobovali z kopce u školy, kdežto teď se děcka mohou klouzat maximálně tak po blátě. Příští rok pojedu na hory.

Miluju školu, studium už tolik ne.

Do školy chodím hrozně ráda. Ráda se i učím novým věcem a angličtina mě (na rozdíl od němčiny) baví. Hlavně jsem ráda, že jsou na nás na angličtině kladeny vyšší nároky. Dostáváme úkoly, v hodinách musíme vždy spolupracovat a komunikovat, a především být připravení. To je něco, co na katedře germanistiky nebylo. Díky tomu jsem před tím rokem nabyla dojmu, že je to vlastně pohoda. Pak přišlo zkouškové a já měla chuť stočit se na podlaze do kuličky a vybrečet si oči z důlků. Pokud jste student vysoké a máte hodně času, jste buďto génius nebo v průšvihu.
Slibovala jsem si, že příští rok se už ale opravdu budu učit. Sto procent jsem tomu rozhodně nedávala, to přiznám bez mučení, nepovinné přednášky jsem taky flákala, i k tomu se přiznám, ale celkově jsem tomuto semestru dala asi nejvíce za celou dobu mého studia, od základy až po tuto chvíli. Úkoly jsem měla vždy hotové, i když někdy půl hodiny před termínem odevzdání. Do doby než jsem v listopadu odjela na dva týdny pracovně do Rumunska a vypadla z rutiny, jsem se dokonce i poctivě připravovala na každou hodinu.









Cestu do Rumunska řadím mezi má méně šťastná rozhodnutí minulého roku. Zkomplikovala mi jak osobní tak i pracovní život, o škole ani nemluvě, ale přesto se na ni snažím nahlížet v dobrém. Jsem zase o něco chytřejší a také jsem koneckonců navštívila Rumunsko! Sama bych se do něj pravděpodobně nepodívala.



V příštím semestru mě čeká hodně práce, ale zůstávám pozitivní. Teď už mi zbývají jenom dvě zkoušky (za předpokladu, že jsem včerejší zkoušku nezmatlala) a zápočet v podobě eseje. 


Do třetice všeho dobrého i zlého...

Život a školu jsem, myslím, probrala dostatečně, teď k tomu podstatnému. Doctor Who má za sebou vánoční speciál, my zatvrzelí Whovians jsme se rozloučili se skvělým Peterem Capaldim a nový Doktor je tak poprvé za 55 let žena. 


Jodie Whittaker, se kterou jste se mohli setkat v mé recenzi na oceňovaný britský seriál Broadchurch nebo také v dalších dvou recenzích na první a druhý díl třetí série, je v očích feministek pokrokem a pro tradicionalisty naopak pohromou. 
Osobně bych obě skupiny shromáždila a vyhodila je do stejné popelnice, do které jsem v nedávné konverzaci se spolubydlící studující sociologii vyhodila idividua vyznávající polyamorii. 
Kdo mě zná, ví, že k modernímu feminismu mám tolik výhrad, že bych o tom mohla napsat knihu na šest pokračovaní. Ještě než jsem se vůbec dostala k přečtení reakcí na internetu jsem věděla, že z toho udělají velké haló, ale stačit jim to nebude. Pravda, Jodie je žena a to je pokrok, ale pořád je to bílá žena, bílá žena, která nevyznává Islám, bílá žena, která není handicapovaná. Nepřeháním a mohla bych pokračovat.
Na druhé straně pak stojí tradicionalisté, kteří argumentují tím, že s takovou bude za chvíli žena i z Jamese Bonda a že jejich synové ztrácí s Jodie vzor a hrdinu. 
Druhý argument jsem schopna pochopit, ačkoliv s ním nesouhlasím, první argument je čistě směšný. James Bond není mimozemšťan schopný regenerace v novou osobu, takže i kdyby někdo natočil film s Jane Bondovou, byl by to jiný, nový film.


Doctor Who je nejdéle běžícím seriálem v historii televize (každopádně té Britské) a je to seriál o změně. Dříve či později k tomu muselo dojít a já to vnímám jako zajímavý tah. Ačkoliv jsem lobovala za Tildu Swinton (geniální britská herečka, kterou jste mohli v nedávné době zaregistrovat jako The Ancient One ve filmu Doctor Strange s Bedenictem Cumberbatchem a o níž s můžete přečíst v mém článku Výzva "Knihy a filmy mého srdce"), Jodie mám ráda. Je to velmi dobrá herečka a já se těším na její výkon. 


Setkali jste se už s bullet journalling nebo je to pro vás úplná novinka? Inspiroval vás můj článek? Jste také Whovian?
Dejte mi vědět v komentářích!

10 komentářů:

  1. Oooo, bujo mě fascinuje, ale nic pro mě to není. :-D Znáš skupinu Planner lovers na FB? Je tam spousta inspirace, kdybys chtěla. Máš to napsané krásně, vždycky závidím, když vidím takový diář, jenže mi vyhovuje jiný, více strohý systém. Ale ráda se kochám, to zase jo. :-D
    Tak Rumunsko? Wow! :-o

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Neznala jsem ji, ale už jsem se přidala. Díky za tip. :) Inspiraci většinou čerpám z Pinterestu nebo YouTube.

      Vážně? Já mám právě opačný pocit. Běžně píšu příšerně a když se hodně snažím, tak je to ve výsledku většinou jenom čitelné.

      Na konci měsíce bych ráda udělala souhrn tohoto měsíce a zároveň představila únor, takže se potencionálně budeš moct kochat znovu někdy ke konci ledna. :D

      Vymazat
  2. Já ty ručně tvořené diáře miluju a hrozně se mi to líbí, bohužel sama na to nemám čas a dávám přednost předem připraveným diářům, ve kterých je toho málo, ale za to je to praktické a rychlé. To ovšem neznamená, že ty vymazlené neobdivuji :D.

    Fotky z cestování máš krásné. Do Rumunska bych taky někdy chtěla :-(.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Osobně dávám také přednost jednoduchosti a v budoucnu bych chtěla svůj bullet journal udělat více minimalistický s použitím maximálně dvou až tří barev. Zatím je to takový experiment.

      Děkuji!

      Vymazat
  3. Také jsem zjistila, že pokud chci lépe psát, tak musím díky tomu pravidelně číst a ne internet a časopisy, ale právě knihy. Občas mám pocit, jestli se mi to spíš nezdá. Teď po tvém přečtení článku si říkám, že ne. Jsem ráda, že to má někdo také tak :-). Bude o Rumunsku nějaký větší článek? Vcelku by mě to zajímalo :-). Přeji vše nejlepší do nového roku, ať se ti daří! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Určitě se ti to nezdá. Vím, že kdysi jsem čítavala deset knih za měsíc a psala jsem jako ďábel... :D

      O Rumunsku měl být článek už dva měsíce zpátky, ale hrozně dlouho mi trvá upravování fotek a vzhledem k tomu, že každá fotka je experiment, který na konci buď vyjde nebo ne, moc se mi do toho nechce. Díky tobě jsem ale v pokušení se překonat. :)

      Tobě také vše nejlepší a děkuji za podporu! :)

      Vymazat
  4. Rumunsko by mě taky ohromně zajímalo! Je to málo známá destinace, takže uvítám všechny cestovatelské tipy. Člověk nikdy neví, kam ho cesty zavanou. :)

    Bullet journalling v tvém podání vypadá skvěle, ale já se spokojím s malým klasickým diářem. Jednu dobu jsem si vedla i bullet, v mém podání to byl spíše to do list, kam jsem si ale psala i hezké věci, co se ten den staly. Moc mě to nechytlo, hezké věci i úkoly si uvědomuji i bez diáře. Ale svébytný bullet journal si třeba vede moje babička - důchodkyně, přijde mi to u ní docela zábavné.

    Nový rok jsem taky oslavila novými knihami. Jsem zvědavá, jestli je do konce roku stihnu přečíst. :) Hodně štěstí u zkoušek, Chiaro!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za komentář. Máš zásluhu na tom, že jsem ten článek nakonec přeci jen uskutečnila, i když už jsem to neměla v plánu.

      Bullet journalling zatím opravdu jenom zkouším. Příští návrh by měl být mnohem více minimalistický a "čistý". Zatím se mi u toho daří hezky relaxovat, tak uvidím. :)

      Děkuji. Ještě jedna zkouška a esej a budu mít za sebou první úspěšný semestr... :D

      Vymazat
  5. BJ nemá chybu!!! Moc se mi líbí nápad dát do souvislosti množství spánku a náladu :-) A to písmo mi vůbec nepřipadá nějak hrozné... Naopak! Myslím, že ty krasopisecké obrázky z Pinterestu nás trošku sráží ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Se spánkem bojuju léta, ale až díky buju jsem zjistila, jak špatně a nepravidelně spím.

      Pinterest je moje láska a prokletí. Zbožňuju estetické fotografie a zápisníky, ale nějak se mi nedaří je vytvářet, takže většinou jenom koukám a slintám. ;)

      Vymazat

Děkuji za komentář. Doufám, že se článek líbil a opět se uvidíme.

Všechny články a fotografie jsou, pokud není uvedeno jinak, mým majetkem a je zakázáno je kopírovat!