neděle 25. února 2018

Dieta anebo život na trávě a sluneční energii

Před měsícem jsem zveřejnila článek s názvem Jídlo jako závislost, body image, šikana a strach, ve kterém jsem psala o svých zkušenostech s týráním, šikanou, nezdravém vztahu k jídlu a z toho vycházejícího přibírání na váze. Kdo článek četl, dozvěděl se, jak jsem se vyšplhala na váhu 85 kilogramů při 165 centimetrech a také to, že po dlouhé době nebo snad možná i poprvé v životě přebírám odpovědnost za své tělo.


Nemám ráda slovo dieta. Nemám ho ráda, protože v lidech vyvolává představy hladovění, omezování kalorií, jídel bez chuti a zápachu a dalších. Naopak se mi moc líbí slovní spojení "stravovací plán". Stravovací plán je skvělá věc a ten od Maminy Zdeniny vůbec ten nejlepší! Mám na výběr ze 70 jídel slaných, sladkých, teplých, studených, s masem i bez masa a poskládat si je můžu podle toho, na co mám zrovna chuť nebo co mám v lednici. Navíc nemusím nic počítat ani vážit, protože všechny potraviny jsou rozepsané na lžičky, lžíce, hrnky, balení, kelímky, kusy a další. Všechny jsou navíc snadno dostupné a cenově přijatelné. Kromě toho jsou součástí jídelníčku také recepty, nakupovací tahák a další tipy ohledně cvičení a vaření a odpovědi na nejčastější otázky. Většina receptů je otázkou půl hodinky a dovede si s nimi poradit i člověk, který není zvyklý vařit, ale zároveň uspokojí i mlsné jazýčky. A teď k tomu, co vás zajímá nejvíce...


Už jsem hubená? 

Ne, nejsem a jak jsem psala ve výše zmíněném článku, ani to není můj cíl. V první řadě chci být zdravá a fit a také schopná si čas o času koupit něco hezkého na sebe.
Nezajímají mě centimetry, ani se nevážím. Svůj postup jsem se rozhodla měřit na náladě, hladině energie, trávení, kvalitě spánku a také na velikosti oblečení.
Největší změnou, která přišla s novým jídelníčkem je to, že už mi nabývá po jídle špatně. Za ten měsíc mi bylo těžko všehovšudy dvakrát. Když si vzpomenu, jak se můj žaludek bouřil, když jsem ho krmila mastným, přesoleným, sladkým, těžkým jídlem a jak jsem kolikrát strávila dvě hodiny na záchodě nebo mě žáha pálila tak, že jsem ani nemohla usnout, nějaká menší nevolnost jednou za čtrnáct dní je mi k smíchu.
Druhou největší změnu, kterou pozoruji je obrovský nárůst energie. Co jsem začala přijímat nezpracované potraviny a spoustu tělu prospěšných dobrůtek, nestává se ze mě kolem šesté večer zombie, která si musí na dvě hoďky schrupnout, aby se nerozložila. S tím ale souvisí i to, že chodím spát pravidelně ve stejnou dobu a stejně tak i vstávám, a to nehledě na to, jestli je všední den nebo víkend. Tenhle systém mi vyhovoval, dokud jsem ještě nechodila do školy, s jejím začátkem bývám přes den unavenější, ale čekám, že to se přirozeně ustálí.
Třetí změnou v pořadí je fakt, že se zkrátka a jednoduše cítím dobře. Jsem teprve na začátku a o nějakých výrazných tělesných změnách se dá mluvit jen těžko, ale to mému sebevědomí nijak nevadí. Nepamatuji si, kdy jsem naposledy byla tak v pohodě, co se mého vzezření týče. Znám lidi, kteří svá tlustá těla nenávidí, to nebyl nikdy můj případ, ale když došlo na oblečení a plavky, tak mi ty nehezké myšlenky přece jen v hlavě tak trochu šrotovaly.

Tráva a sluneční energie?

Ne, skutečně nepřežívám na zelí a nekonečném vesmíru, ani nehladovím. To ostatně ani neumím. Jím často, obvykle každý tři, někdy tři a půl až čtyři hodiny. Mám tři hlavní jídla a dvě svačiny.
Moje go to snídaně pro všední den jsou kaše Nomina (rýžová, jáhlová a čiroková) s ovocem, oříšky, kokosem a skořicí nebo knäckerbrot se šunkou, sýrem a zeleninou. Když mám čas a chci se trošičku rozšoupnout, udělám si mugcake s lesním ovocem, volská oka nebo třeba míchaná vajíčka. Obvykle, když mám sladkou snídani, volím slanou svačinku, protože dvě sladká jídla po sobě mi nejedou přes rypáček. Mezi moje oblíbence patří jogurt s rajčaty a pečivem, který je ochucený bylinkami a česnekem naprosto bezkonkurenční, nebo mozzarella s rajčaty nebo třeba tuňák se zeleninou, obojí s pečivem. Pokud jsem snídala naslano, dám si třeba domácí dvacetiminutové kokosové sušenky s oříšky. Na oběd si dělám nejraději karbanátky pečené nasucho v troubě s bramborovou kaší, tuňákové rizoto, čínu s hranolkama, několik variací těstovin. Odpoledne si pak dám ke svačině třeba tvaroh s ovocem a oříšky a na večeři buďto pečivo nebo knäckerbroty s míchanými vejci, omeletou, tuňákem, gervais nebo když se chci rozšoupnout a v Kaufu mají akci, udělám si lososa s hranolkama nebo pečené kuře na zelenině s rýží. Je snad jasné, že na trávě opravdu nežiju.


Reakce okolí?

To, jak zásadně jsem se rozhodla změnit svůj život, není žádné tajemství. V Instastories na mém Instagramu pravidelně zveřejňuju obrázky svých jídel, sebe sama, svého života a také informace ohledně nadcházejících a právě zveřejněných článků. Instagram mám propojený s Facebookem, takže prakticky každý, koho znám má k této informaci přístup. Překvapilo mě, kolik známých čte můj blog, ale jelikož se většina z nich nijak neprojevuje ani na Instagramu ani na blogu, můžu si tak akorát domýšlet, jak celou tuhle věc vnímají.
Všeobecně jsou reakce lidí, se kterými jsem mluvila, pozitivní. Jediný člověk, který mi zřejmě úplně nevěřil, že nehladovím, byla doktorka na plazmě, které se nepozdával rozdíl na váze od posledního odběru. Dokonce mi doporučila, abych darování na nějaký čas přerušila, ale já jsem se zcela upřímně po plazmě necítila nikdy tak dobře, jak po třech týdnech tohoto nového životního stylu.
Co se pochopení a podpory lidí kolem mě týče, tak tam to trošičku pokulhává. Žiju na koleji a obvykle kolem sebe mívám čtyři další lidi. Spolubydlící na pokoji mi většinou akorát oznámí, že by mi nabídla (například čokoládu), ale nechce mě pokoušet. :) Holky z vedlejšího pokoje to vnímají ještě trochu jinak. Jedna mi nabídla smoothie s tím, že je to jenom ovoce, ale když jsem po jídle nebo před jídlem nebo mi to do jídelníčku zkrátka nesedí, tak si prostě nedám ani to ovoce. Alespoň ještě nějakou dobu ne. Druhá mi zase nabídla bonbon s tím, že jeden nevadí. Kdybych si tohle řekla u každé maličkosti tak stojím na místě a nehnu se, takže bonbon je schovaný a většinou o něm ani nevím.

Verdikt?

Za měsíc s výživovým plánem Maminy Zdeniny jsem se naučila jíst pravidelně. Díky tomu nemívám chutě a pokud je mám, vím, jak je zahnat rychle a zdravě. Klasické mléčné výrobky jsem nahradila výrobky odtučněnými, bílé pšeničné těstoviny celozrnnými, úplně jsem vyřadila sladkosti a slané blbosti a veškeré uměle upravované potraviny (konzervy, hotová jídla, čínské polívky apod.). Nejvíce peněz mě stojí kvalitní šunka, která se v jídelníčku často opakuje, ořechy a také zelenina. Na druhém místě to jsou vejce a maso, které ale kupuji jenom příležitostně a mrazím nebo připravím tak, že mi vyjde na několik porcí. Sýr, tuňák, mozzarella, jogurt a další se dají koupit za hezké ceny.
Celkově teď za jídlo utrácím prakticky všechny svoje peníze. Nakupovat chodím každý týden, jelikož mám k dispozici jenom jednu polici v lednici a třeba zeleninu mám na balkóně (což je čas od času docela legrace, když člověk vstane a zjistí, že teplota v noci nečekaně klesla na mínus deset). Každopádně musím začít věnovat více času plánování, protože z dlouhodobého hlediska není při studentském životě tenhle styl dost dobře udržitelný. Být pracující na plný úvazek, jsem v pohodě, ale jelikož teď chodím do školy, musím sahat do svých úspor, místo toho abych šetřila, jak jsem měla původně v plánu.
Do nějaké větší recenze se každopádně zatím pouštět nebudu. Další článek bude zase za měsíc a po třech měsících mám v plánu udělat fotografické porovnání mého pokroku ať už bude jakýkoliv.
Tento měsíc jsem se soustředila pouze na jídlo a cvičení jsem nechala stranou. Teď se chci naučit lépe plánovat, aby se mi znovu nestalo, že ve dvaceti minutách mezi hodinama letím z fakulty do města a pátrám po zdravé svačince, protože na tu svoji jsem jaksi zapomněla a taky proto, abych trochu ulevila peněžence. Se cvičením to bude trošku horší. Prostor v pokoji by byl, ale neumím si představit, že bych cvičila před spolubydlící, která je na koleji tak nějak všelijak.
Na tohle se budu soustředit v následujících dvou týdnech a před dalším článkem už snad budu mít něco odcvičeno. Když už tak hezky papám...

Pokud máte nějaké otázky nebo tipy na to, co byste se chtěli dozvědět v dalším článku, dejte mi vědět v komentářích.

7 komentářů:

  1. Hrozně ti fandím! :-) Nemáš někde v okolí Kaufland? Ten má snad někdy po desáté večerní krásné slevy na zeleninu. Sama jsem to tedy nezkoušela, protože už v 8 večer bývám většinou v pyžamu, ale párkrát jsem o tom slyšela :-D. Co se toho masa týče, tak snad vyjde levněji kupovat ho někde s masně, než to balené v obchoďácích :-). Já uvažuju o jídelníčku od Michala - https://www.michaljoseftoth.cz/. Sleduju jeho stránku na fb, mám koupené i všechny tři jeho knížky, ale asi i přesto všechno to sama nezvládnu rozvrhnout efektivně do celého dne ty potraviny. Už jsem to párkrát zkoušela, ale prostě mi to nejde :-(
    Moc se těším na tvé další pokroky :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Tak jsem schválně najela na jeho stránky a koukám, že má zrovna slevu na jídelníček. neváhala jsem a už mám objednáno a zaplaceno :-D. není čas, ztrácet čas :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Páni! Ani nevíš, jakou radost jsi mi udělala! Normálně mě to až rozesmálo, když jsem koukla na ten druhý komentář.
      Doufám, že budeš spokojená a že se s námi taky podělíš o svoje dojmy. :)

      Jinak, do Kaufu chodím nakupovat běžně. Zelenina a ovoce se zlevňují kolem osmé hodiny (v deset se už zavírá), čeho jsem třeba v Ostravě využívala často (kupovala jsem třeba římský salát za korunu), ale v Olomouci to tak z nějakého důvodu není.

      Vymazat
    2. Už v 8? Tak to bych tam občas mohla vyrazit taky! Kor teď, když na zelenině pojedu hodně :-D. Tak to děkuju moc za objasnění :-)

      Vymazat
  3. Hrozně se mi líbí ten tvůj přístup. A podle vyjádření doktorky z plazmy nese i to měřitelné ovoce! Jídelníček vypadá skvěle, jsem nimra, ale na ty těstoviny z první fotky mám vyloženě chuť a i suroviny v průběhu článku zní naprosto normálně. Až jednou budu potřebovat zapracovat na jídelníčku, kéž by to vypadalo takhle! :) Moc ti držím palce!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji! :) A ty těstoviny, to je jenom jedna porce!

      Já myslím, že když se ti daří shodit přes Vánoce, zatímco ostatní jenom přibírají, tak nějaký jídelníček ti může být úplně volný. :) Zvláště s tvojí postavičkou. ;)

      Vymazat
  4. Zní to moc dobře! Držím palce, ať ti ten pozitivní přístup k jídlu a vaření vydrží. Já si taky vařím sama pro sebe, akorát "jídelníček" si vymýšlím sama. Přijde mi teda, že to vyjde mnohem levněji než menza nebo meníčka. Také se snažím kupovat kvalitní a zdravé potraviny, ale co je trvanlivé, to beru ve větším množství ve slevách. Naštěstí mám velkou kuchyň, tak to nikomu nevadí. A vařím vždy na 2-3 dny dopředu.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář. Doufám, že se článek líbil a opět se uvidíme.

Všechny články a fotografie jsou, pokud není uvedeno jinak, mým majetkem a je zakázáno je kopírovat!